Míst, ze kterých můžete do Brd vyrazit, je mnoho. My jsme auto nechali na parkovišti u točny autobusů na okraji Bohutína a vjeli po příjemné lesní silnici do lesů. Auta musí mít na vjezd do lesů povolení a občas jsme i nějaké potkali, takže opatrnost a dodržování pravidel je na místě.
Pozvolným stoupáním jsme po zelené turistické značce zamířili k Pilské nádrži. Ta byla založena v 19. století jako zásobárna vody pro doly a hutě v Příbrami a dnes zásobuje celé město i jeho okolí. Podél nádrže jsme pokračovali v táhlém kopci až k Borskému sedlu a překonali tak brdskou „magickou“ výšku 800 m nad mořem.
Zastavili jsme se u Pilské studánky, abychom ochutnali čistou pramenitou horskou vodu. Kam prý se na ni hrabe kojenecká! Pokud nechcete sundávat rukavice, můžete si půjčit jeden z porcelánových hrnečků, které tu jsou, a také se pohodlně napít.
Sjeli jsme dolů k Boru, kde pramení na úpatí osmistovek Brdce a Hradiště známý Třítrubecký rybník. Po výjezdu z lesa upoutalo naši pozornost Borské jezírko, které dokresluje původní vzhled tohoto nádherného místa. Na chvíli jsme zastavili a jen se kochali tou nádherou kolem nás.
Sjezd dolů k Borskému jezírku byl příjemný. První náročnější stoupání přišlo zanedlouho. Ač do kopce, jízda lesem byla prostě parádní. Nikde ani živáčka, jen hučící potok a zpívající ptáci nad hlavou. Naprostá oáza klidu.
Ten klid ovšem skončil u Padrťských rybníků. Sbíhají se k nim pěší cesty i cyklotrasy ze všech stran, tudíž jsou oblíbeným turistickým cílem. Rybníky jsou dva. Hořejší Padrťský rybník (70 ha) je obklopen lesy, a Dolejší (40 ha) naopak zarůstá rákosím a připomíná tak jihočeský rybník. Byly založeny v 16. století jako zásobárna vody pro hutě v blízkém okolí.
Zatoužili jsme zase po klidu, tak jsme šlápli do pedálů a ujížděli směrem do Nepomuku. V Nepomuku jsme narazili na první a vlastně jediné občerstvení cestou. Nebylo si kam sednout, tak jsme ani nezastavovali.
Nad vesnicí přišlo nejnáročnější stoupání dne – k lomu. Slunce celý den pražilo, tak jsme byli rádi, že tohle stoupání přišlo až v lese, a stromy nám tak poskytly příjemný stín. Sjezd do Skelné Huti byl opravdu za odměnu. Adlerova Skelná Huť byla jedním z mála zastavěných a obývaných míst v Brdech. Jméno nese po známém skláři T. M. Adlerovi, který ji provozoval. Původní osadu tady připomíná malé jezírko, stodola, krmelec a kamenná studna u rozcestí. Genius loci tohoto místa si musí podmanit každého. Stačí zastavit, rozhlédnout se kolem a nasát tamní romantickou atmosféru.
Kaštanovou alejí jsme pokračovali k vodní nádrži Láz. Lázská nádrž je další zásobárnou pitné vody v téhle oblasti. V obci Žernová jsme minuli pár chatiček na okraji lesa a příjemnou jízdou po rovině dojeli pod hráz Pilské nádrže. Odtud jsme se vrátili stejnou cestou až k autu.
Skelná Huť
