Za klidem do Lužických hor

Na kolo do Lužických hor jsem si přála jet už dlouho a konečně se mi přání splnilo. Lužické hory navazují na západě na České Švýcarsko, na východě na Jizerské hory a Ještědský hřbet a na jihu přecházejí v České středohoří. Obklopeny populárnějšími oblastmi patří trochu k opomíjeným koutům naší republiky a určitě si to nezaslouží.

Cyklovýlet jsme zahájili v resortu Malevil, který se nachází nad obcí Heřmanice u Jablonného v Podještědí. Hotel nabízí mnoho sportovního vyžití od golfu po tenis, či jízdu na koních, najdete tu i minizoo.

Resort Malevil

Po cyklotrase 21 jsme zanedlouho přijeli do Mařenic, které leží v širokém údolí řeky Svitavky. Jméno Mařenice (Marzenicz) vzniklo podle zdejšího kostela sv. Maří Magdalény. Současný barokní dvouvěžový kostel byl postaven na místě staršího kostela, na návrší uprostřed obce. Mařenice se dokonce mihly v některých scénách filmu režiséra Víta Olmera "Co je vám, doktore?" a v televizním filmu "Setkání v Praze, s vraždou" režisérky Jitky Němcové.

Kostel sv. Maří Magdalény

Pokračovali jsem po cyklotrase Cesta k sousedům do Antonínova údolí. Samota leží v bezprostřední blízkosti Hamerského potoka a byla pojmenována podle kapličky sv. Antonína Paduánského, vyhloubené ve skále u mostku přes potok a která tam stojí dodnes.

Antonínovo údolí a kaplička sv. Antonína Paduánského

Louky v údolí vystřídaly lesy a my jsme se brzy ocitli u přehrady Naděje, která leží v hlubokém údolí Hamerského potoka. Byla postavena v roce 1938 pro pohon pily v obci Hamr. K pile byla voda přiváděna 8 km dlouhým podzemním potrubím. Přehrada má vodní plochu velkou 1,2 ha a hladina mívá v létě zajímavé zelenomodré zbarvení. Pokud jste otužilci, můžete si v přehradě i zaplavat. Sice tu nejsou žádné pláže, ale podmínky ke koupání jsou dobré. Jen voda je často i v létě velmi studená.

Přehrada Naděje

Po cestě Lužickými horami jsme viděli poměrně často opuštěné betonové pevnůstky, tzv. řopíky, které tvoří téměř souvislou linii pohraničního opevnění, vybudovanou v letech 1937-1938. U Naděje jich je hned několik a jsou dobře vidět i z cesty.

Řopíky po cyklotrase

Stále jsme se drželi cyklotrasy Cesta k sousedům, která nás dovedla hlubokým lesem až k rozcestí u Jána. Blízko rozcestí se nachází sirný pramen, který určitě stojí za zastávku. Na pravém břehu potoka je asi 3 m široká okrouhlá tůň s pramenem železité vody, ve které jsou volně rozptýlené žlutohnědé až rezavě hnědé chuchvalce, o nichž si lidé dlouho mysleli, že jsou tvořené sírou. Teprve v roce 1907 se zjistilo, že příčinou zvláštního zbarvení jsou shluky železitých bakterií.

Sirný pramen

Od sirného pramene jsme vystoupali po žluté turistické trase na Luž (793 m) - nejvyšší horu Lužických hor. Horským hřebenem Luže vedla zemská hranice mezi Čechami a Lužicí, což dosvědčují hraniční kameny s nápisy. V současnosti přes vrchol prochází státní hranice s Německem. Z hory se nabízí krásný výhled do širokého okolí.

Na toto místo již koncem 19. století směřovala řada turistických cest, z nichž nejvýznamnější byla dálková Hřebenová cesta Kammweg, z Ještědu na Růžovský vrch a později prodloužená oběma směry.  

My jsme si tu udělali pauzu na oběd v horské chatě Luž a pak pokračovali malou rekreační osadou Myslivny dál. Ta se původně jmenovala Jägerdörfel a vznikla patrně jako osada dřevařů a lovců kolem tamní hájovny. V osadě se dodnes dochovalo několik krásných roubených domů s podstávkou.

Osada Myslivny

Sjezd k hraničnímu přechodu byl prašný s drobnými kameny a trochu klouzal. Je dobré se mít na pozoru. Hraniční přechod na česko-německé státní hranici se nachází mezi obcemi Horní Světlá a Waltersdorf. V roce 1938 zde probíhaly tuhé boje mezi Československou armádou a příslušníky Sudetoněmeckého Freikorpsu. Místo zvané německy "Wache" najdeme přímo pod horou Luží.

Na přechodu se nachází pomník Československým hraničářům a na německé straně hotel s restaurací, za kterým je krásná vyhlídka do okolí.

Česko-německá hranice

Vyhlídka na německé straně

Sjezd do Dolní Světlé byl poměrně prudký, dlouhý a vedl po panelech. V tomto místě jsme byli rádi, že jsme výlet nejeli opačným směrem a nemuseli na Luž stoupat tudy. 

Dolní Světlá je opravdu malebné letovisko ležící v údolí horního toku Svitavky. Ve vsi se dodnes dochovala velká řada typických přízemních nebo patrových poloroubených domů s podstávkou. Některé z nich mají hrázděné patro a štítové zdi, zakryté někdy prkny nebo ozdobným břidlicovým obkladem. I tady je možné se na několika místech stavit na občerstvení.

Krásná stavení byla všude po cestě 

Z Dolní Světlé jsme pokračovali po silnici do Krompachu, horské vsi ležící mezi Hvozdem a Plešivcem na staré obchodní cestě do Žitavy. První zmínky o obci Krompach pocházejí z roku 1391, kdy je zmiňována jako ves s mlýny patřící k milštejnskému panství. Dnes má Krompach převážně rekreační charakter. V obci se nachází kostel 14 svatých Pomocníků, rozlehlý trojkřídlý panský dvůr, označovaný obvykle jako zámek, ale z jeho původního vzhledu se dochovalo jen málo. Nyní je tu dětský domov se základní a mateřskou školou. Obcí jsme tedy jen projeli a za zajímavým starým hřbitovem odbočili do ovčí farmy Hvozd, kde skvěle vaří a výhled z terasy na protilehlý hraniční vrchol Hvozd je nádherný.

Farma Hvozd

Nedaleko farmy se u cesty nachází menší Heřmanický vodopád, který je vysoký 3,5 m a je to další příjemné místo ke krátkému zastavení.

Heřmanický vodopád

Závěr trasy vedl přes Heřmanice, které jsou nepravidelně rozložené v širokém údolí Heřmanického potoka. Uprostřed osady stojí jednoduchý pseudogotický kostel sv. Antonína a dochovala se tu řada lidových domů lužického typu. Jedním z nejzajímavějších je starý selský statek s roubeným přízemím a hrázděným patrem, stojící naproti kostelu.

Lužické hory nemají jeden ucelený a jasně patrný hřeben, po celé oblasti najdeme řadu zalesněných a v kraji roztroušených vrcholů. V tom jsou unikátní. Tato trasa je ideální pro všechny milovníky přírody, kteří netouží po turistických atrakcích, kde jsou davy lidí, ale dávají přednost tichu. Jeďte si do Lužických hor odpočinout, nebudete litovat.

 Trasa cyklovýletu