Okruh Beneckem

Za výletem na kole jsme se tentokrát vydali do Krkonoš. Konkrétně na Benecko, které sice není tak známé jako Harrachov, Špindlerův Mlýn nebo Pec pod Sněžkou, ale má své osobité kouzlo. Na rozdíl od nich se totiž neuvelebilo v údolí, ale na jihozápadních svazích Janského vrchu a hory Žalý. Z ní na Benecko shlíží kamenná rozhledna, kterou v roce 1892 dal postavit Jan Harrach.

Benecko

Benecko je především místem zaslíbeným turistice a zimním sportům. Už od roku 1892 se tu vyráběly bukové lyže a vznikaly první hotely a penziony. O rozvoj Benecka se zasloužil hrabě Harrach, který dal na Žalém postavit rozhlednu a výletní restauraci.

Z Benecka od parkoviště Rozcestí jsme vyrazili směrem na Třídomí po cyklotrase K13. Velmi jednoduchá a pohodlná cesta téměř bez převýšení vede lesem přes rozcestí Rovinka, významnou křižovatku turistických cest vedoucích z Vrchlabí, Benecka, Vítkovic, Horních Míseček a Labské ve Špindlerově Mlýně. Je tu i malé občerstvení. My jsme zastavili na borůvkový koláč až na staré roubené chatě Hejmovka, odkud je krásný výhled na Krkonoše.

Chata Hejmovka

Netrvalo dlouho a pod námi se objevila Labská přehrada. Vodní nádrž o ploše 40 ha je dlouhá jeden kilometr a leží na horním toku Labe u jižního okraje Špindlerova Mlýna a jeho části Labská, kudy jsme projížděli. Byla vybudována především jako ochrana proti povodním, zachytává většinu sněhových vod ve střední části Krkonoš. Nesjeli jsme k ní, ale pokračovali dál po cyklotrase K11 do malé horské osady Přední Labská Volský Důl, kde nás uchvátila krásná zvonička z roku 1828. Má dřevěnou konstrukci a v roce 2014 byl dokonce obnoven zvon, který nyní funguje automaticky.

Nad Labskou

Po 3 km už nás přivítal Špindlerův Mlýn, jedno z nejnavštěvovanějších horských středisek u nás. Ke Špindlerovu Mlýnu neodmyslitelně patří bílý železobetonový obloukový most přes Labe, pěší zóna v centru města, kostel sv. Petra a Pavla, řada hotelů, chalup a především nepřeberné množství aktivit, které v zimě i létě středisko nabízí.

My opět nezastavili, projeli jsme kolem bobové dráhy a pod lanovkou na Medvědín, kde nám začalo téměř 5kilometrové stoupání na Horní Mísečky. Kopec je to náročný, ale s nejvyšší dopomocí elektrokola jsem ho bez problémů zdolala.

 Výjezd na Horní Mísečky

Horní Mísečky jsou nejvýše položenou horskou osadou v Krkonoších a oblíbeným výchozím bodem pro turistické výlety, a to v létě i v zimě. Jsou vystavěny na svazích Medvědína v nadmořské výšce 1000 metrů. První bouda se datuje již do roku 1642. V současnosti se zde nachází řada rekreačních objektů a především sjezdové tratě všech obtížností, běžecké tratě a také tu končí naučná stezka Prameny Labe. Po náročném stoupání jsme zastavili na pozdní oběd a na chvíli si odpočinuli.

Horní Mísečky

Další krátkou zastávkou byla dřevěná vyhlídková plošina Jáji, na kterou se vystupuje po schůdcích a nachází se u biatlonové střelnice. Uvidíte z ní především Horní Mísečky, ale dohlédnete odtud přes lesní porosty i na Kotel a Zlaté návrší.

Závěrečné klesání lesem kolem Janovy Hory bylo za odměnu. Po 7 km jsme se ocitli znovu na rozcestí Rovinka a pak už nám zbývala jen závěrečná část trasy do Benecka. Ujeli jsme téměř 27 km, a protože jsme v Krkonoších, trasa byla kvůli převýšení náročná. Elektrokolo se tak na tomhle výletě stalo neocenitelným pomocníkem.

Mapa cyklotrasy