Na kole Moravskou Amazonií

Vydejte se s námi objevit krásy nejjižnějšího výběžku jižní Moravy. Staleté doubravy, louky, řeky, slepá ramena a tůně, to je obora Soutok. Leží na jih od Břeclavi a Lanžhota mezi řekami Morava a Dyje, má tvar trojúhelníku a je hluboce zaklíněna mezi naše sousedy Rakousko a Slovensko.

Celou oblastí nevedou žádné turistické značky. Jedním důvodem je fakt, že se jedná o velkou oplocenou oboru, tím druhým, že je toto území pravidelně zaplavováno, takže není vždy zaručen průchod. My jsme se většinu času drželi cyklostezky č. 4, která tuto oblast protíná a vede podél Dyje a Moravy.

Obora bývala panstvím Lichtenštejnů, kteří ve snaze zachovat typ „lužního jelena“ dali v roce 1872 postavit první ochranné oplocení a svezli sem zvěř ze zahraničních honiteb. Paradoxně právě jelenům se tu moc nelíbilo, takže podle dochovaných zpráv putovali podél plotu až pod Moravskou Novou Ves, přeplavali řeku Moravu a přešli do Bílých Karpat. Nyní jich na Soutoku žije asi 450 společně s 200 daňky a srnčí a černou zvěří.

Na náš cyklovýlet jsme vyrazili z parkoviště na okraji obory Soutok po již zmíněné cyklotrase a zamířili k archeologickému nalezišti a zámečku Pohansko. Asfaltová cesta vede jedinečnou přírodou, pro niž jsou typické staré vykotlané duby.

Oplocená obora Soutok

Po cestě jsou k vidění i čápi

Archeologickou památkovou rezervaci Pohansko řadí odborníci k nejvýznamnějším raně středověkým památkám na území slovanských národů. Nejrozsáhlejší raně středověké opevnění na území našeho státu a jedno z největších ve střední Evropě vůbec zde bylo vybudováno na počátku 9. století. Systematický výzkum zde zahájil v roce 1958 profesor František Kalousek a stále probíhá pod křídly Ústavu archeologie a muzeologie FF Masarykovy univerzity z Brna.

Zanedlouho jsme přijeli k empírovému zámečku Pohansko, který je zapsaný v UNESCO a nechali ho postavit Lichtenštejnové v letech 1810 – 1812 k loveckým účelům. Exteriér zámečku je zdobený reliéfy s antickými motivy, podobně jako ostatní salety Lednicko-valtického areálu. Pohansko je v tomto směru ale výjimečné tím, že pouze zde je zobrazen nejvyšší antický bůh Zeus. Před zámečkem stojí socha moravského knížete Rostislava, na blízké louce v prostoru bývalého velkomoravského hradiště můžete navštívit i volně přístupný archeokanzen.

Zámeček Pohansko

Dlouho jsme se nezdržovali a pokračovali k loveckému zámečku Lány, který nechal postavit v letech 1810–1812 kníže Jan I. z Lichtenštejna. Po druhé světové válce se zámeček ocitl v hraničním pásmu a zpustošila ho armáda. Nyní je krásně zrekonstruovaný a v sezoně tu funguje i občerstvení, kde se určitě zastavte na něco dobrého.

Lovecký zámeček Lány

Naší další zastávkou bylo Trojmezí. Místo, kde se stékají Morava a Dyje a jejich soutok je trojmezím České republiky, Rakouska a Slovenska. Na cíp jsme se dostali po dřevěném chodníku, který vede kolem historického hraničního kamene z roku 1775. Když jsme dorazili na místo, po pravé ruce jsme měli Rakousko a po levé Slovensko.

Této oblasti se přezdívá Moravská Amazonie, protože se zde nachází nádherná příroda bez zásahu civilizace. Na území převažují porosty dubu a jasanu, z nichž některé jsou staré až 450 let. Pro oblast je typická hustá síť meandrujících říčních ramen a periodicky zaplavovaných tůní. Domov zde nachází spousta vzácných živočichů, například čáp černý, tesařík obrovský nebo bobr. Létají tu luňáci hnědí, káňata lesní, čápi černí, orli nebo včelojedi.

Obora Soutok je nazývaná Moravskou Amazonií

Trojmezí

Od Trojmezí jsme pokračovali opět po cyklostezce č. 4 podél řeky Moravy, kterou na slovenské straně lemuje dlouhá chatová oblast. Nikde ani živáčka, byla to krásná jízda. U Přívozu jsme se museli do Lanžhota napojit na poměrně frekventovanou silnici, naštěstí jízda trvala jen chvíli.

Cyklotrasa vede podél hranice se Slovenskem

Lanžhot je nejjižnější obec jižní Moravy. Český název vznikl z německého názvu Landshut, zemská stráž. Městečko na hranici tří zemí, Moravy, Uher a Rakouska opravdu sloužilo v minulých staletích jako hlídka. My si tu dali rychlý oběd a vydali se znovu na cestu. Cyklostezka č. 43 nás zavedla zpět do obory, kde jsme se z druhé strany dostali opět k zámečkům Lány a Pohansko a vrátili se na místo, odkud jsme ráno vyráželi.

Kostel Povýšení svatého Kříže v Lanžhotě

Celá trasa vedla po rovině, nebyla vůbec náročná a našich 40 km jsme ujeli na elektrokolech bez větší námahy. Pokud jste tu ještě nebyli, určitě si najděte čas a do této zelené krajiny lužních lesů a luk se staletými duby, která je protkaná vodními kanály, slepými rameny a tůněmi, si naplánujte výlet. Nebudete litovat.

Mapa cyklovýletu